Mgr. Božena Musilová

Cesta k fotografii

Mgr. Božena Musilová

Fotografování mne fascinovalo odmala. První negativy vydoloval tatínek z černé krabičky s dírkou s tajemným názvem Agfa. Ve třinácti jsem dostala svůj vlastní aparát Ljubitěl! Jakou radost pak ve dvaceti letech vyvolalo zjištění, že můj nastávající má doma fotokomoru se zvětšovákem a veškerým vybavením. Tchán vychoval fotografy nejen ze svých synů, ale napětí, co se ve vůni vývojky objeví na bílém papíře, uchvátilo i mne. Výtvarné vzdělání z Karlovy univerzity se tím rozšířilo o další dimenzi. Po černobílé fotografii následovala barevná a pak po dlouhá léta vévodil naší rodinné tvorbě barevný diapozitiv. Vzdělávali jsme se v seminářích pana Ondřeje Neffa, ve fotokursech pedagogické fakulty a učitelských kursech ministerstva školství k digitální fotografii.

Ve třicetiletém manželství se nakonec ustálilo pravidlo, že fotil manžel. Já pouze tehdy, když jsem chtěla zobrazit jeho anebo záběr, který on na rozdíl ode mne neshledával poutavým. Nadešel však den, kdy po tragické nehodě zůstal - tehdy již digitální - fotoaparát opuštěný. Sáhla jsem po něm s dychtivostí a dodnes jej nepustila z ruky. Fotografuji náruživě, stejně jako vždy můj manžel. Do nedávné doby však jen tak pro radost, podobně jako se věnuji kresbě, malbě, tkaní, paličkování, drátování apod.

S přestěhováním do Berouna v roce 2018 však nastal čas mnoha změn. Jednou z nich byl dávný sen patřit do společenství fotografů, získávat nové poznatky z oblasti fotografie a zdokonalovat se v ní. A tak vděčně přijímám nabídku osudu získat s novými dovednostmi také nové přátele a vzdor svému seniorskému věku s něčím tak mnohotvárným, jako je fotografování, začínat.